Pro všechny naše členy tajného spolku pro ochranu turistiky jsme v lednu uspořádali zájezd do skotského Edinburghu. Ačkoliv se to nezdá a je velice nepravděpodobné, že by to bylo možné, někteří nám málem zaspali výstup. Před letištěm na nás vybafl mýtický lev, nejspíš bránící hranice Edinburghu a nebo prostě jen reklama na obří lampiónovou výstavu 🙂
Byli jsme taky rádi, za uvítací nápis, jelikož podle něj jsme pochopili, že jsme správně. Vydali jsme se zjistit, jak se dostaneme k ubytování. Nabízí se možnost tramvají, jelikož víme, že náš hotel je na tomto přímém spoji z letiště. Rychle jsme se zorioentovali a koupili jednocestnou jízdenku z letiště. Pro budoucí návštěvy, případně přílety v ranních hodinách, kdy se hodí například celodenní jízdenka doporučujeme popojít pěšky až na další zastávku Ingliston Park & Ride u poměrně většího parkoviště pro auta (Naše obdoba P+R). Pravdou je, že se dá na jízdence uspořit.
Pro srovnání, jednocestná jízdenka z letiště stojí £6,5 na osobu, zatímco hned od další zastávky, kterou jsem napověděl stojí tato jednocestná £1,8. Pro celodenní jízdenky pak doporučuji to nejjednodušší – CitiZone Adult DAYticket za £4,5 na osobu. Rozdíl co? 🙂 (Pro aktuání informace navštivte stránku ZDE případně letištní info ZDE)
Bydleli jsme v Ibis Budget hotelu na zastávce Gyle Centre, což nás nakonec i potěšilo, protože jsme mohli v Morrisson’s nakoupit večeři (bylo kolem 22:00) a vydat se na Check-In.
DEN PRVNÍ
Po nastěhování, nakoupení všech potřebných zásob (snězení některých) a nakonec i po vyspání jsme se vydali objevovat krásy Edinburghu. Naplánovaná byla trasa z Calton Hill, kde se nachází observatoř, pěkný výhled na město a spousta pomníků.
Bylo potřeba se tam dostat. Koupili jsme tedy jednodenní jízdenku (která nám mimochodem fungovala i na autobusy v rámci City Zone) a vyrazili tramvají z Gyle Centre až na konečnou York Place, odkud se kratičkým šlapáním dalo dostat až na kopec Calton Hill, odkud jsme koukali na celé město. Je pěkné vidět, že všude se staví a vylepšuje.
Z Calton Hill jsme sešli dolů na nejrušnější z ulic Edinburghu – Princess Street. Nejenže jsou tady nepřeberné možnosti kam odjet, autobusových zastávek všech linek je tady spoustu, ale tím, že je to takový dopravní uzel, je zde i spousta obchodů a parků a co je nejdůležitější – výjimečný výhled na Skotský hrad.
Prošli jsme napříč celým parkem u Princess Street a pod hradem jsme obešli celý kopec až na Grassmarket odkud jsme po schodech nahoru došli až na nádvoří před Skotský hrad. Musím uznat, že v tom chladnějším počasí tam nebylo tak narváno, autobusů a aut bylo pomálu, takže se dalo docela pěkně vyfotit celý hrad. Chvíli jsme uvažovali, jestli zainvestovat a jít se podívat dovnitř, ale raději jsme zvolili pouhé pokoukání zvenku a vydali se vstříc Royal Mile.
Hned na začátku jsme se zasekli, protože by to nebylo to pořádné Skotsko, kdybychom neokusili tu pravou Skotskou Experience. Ta obnášela komentovanou jízdu v dubovém sudu po replice destilérky, kde jsme se v češtině (ano v češtině) dozvěděli, jak se vyrábí whisky, proč je ta skotská jiná a v čem je lepší. Na konci jsme mohli jejich kvalitní whisky ochutnat
Po alkoholovém opojení jsme po Royal Mile pokračovali. Ta samotná ulice vede od hraduaž ke královninu paláci a má přesně jednu míli (odtud název Královská Míle). Procházka byla příjemná, viděli jsme spoustu zajímavých staveb, nesmím opomenout tradiční dudáky.
Holky ale chtěly více, tak jsme se vydali za královnin palác na kopec známý jako Artušovo sedlo. Cesta se dá pojmout několika různýma trasama, podle toho, jak moc času je k dispozici a je to prakticky celé do kopce. Ačkoliv to z map a fotek nevypadá, ale v tom chladném počasí to bylo malinko náročnější.
Opět nás učaroval výhled na skotské centrum, viděli jsme na všechny strany, dohlédnout se dá na moře, hrad, a další.
Na kopci nám foukalo, takže nás zahříval alkohol, který jsme poctivě doplňovali.😊 (Možná i ten způsobil těžší výstup nahoru 😊)
Nakonec jsme se ale vydali opět nazpět a rovnou jsme využili pohostinnosti dvoupatrových autobusů, kterých je ve Velké Británii, potažmo i ve Skotsku spousty. Autobusem jsme jeli až k hotelu, takže jsme odškrtli další z milníků výletu do Skotska.
DEN DRUHÝ
Do druhého dne jsme se rozhodli posilnit pravou skotskou snídaní. Zašli jsme tedy do Gyle Centra naproti našemu hotelu a sedli si do takové jídelny právě u Morrisson’s, kde jsme si dopřáli vajíčka, slaninu, fazole, žampióny, bramborové placky a k tomu džus a kávu. Popravdě mi ta skotská snídaně chutnala více než britská, minimálně kvůli té slanině, která byla více udělaná, ale do naší slaniny to má ještě daleko.
Po snídani jsme vyrazili na procházku mimo město až k mostu, který je průchozí pouze za odlivu. Ten most končí na ostrůvku, který je v případě přílivu nedostupný a přes léto se tam často pořádají různé pikniky. Našim hlavním cílem bylo spíše odpočinout si od ruchu města.
Nejdřív bylo potřeba dojet tramvají až na zastávku Balgreen, kde jsme vystoupili a pokračovali nejdřív skotským venkovem, kolem parku s fotbalovým hřištěm a golfovým hřištěm. Procházka vedla taktéž okolo Edinburghské zoo. Zvířátka nebyly moc vidět a tak jsme se plahočili přírodou až k řece Almond.
Tato řeka shodou okolností ústí do moře přímo u Cramond Beach, kam máme namířeno. Po cestě jsme nepotkali téměř ani živáčka, pouze starý rozbořený pozůstatek (nejspíš) mlýna. Příroda byla pěkná, kolem cesty bylo spousta rychlých veverek, tak jsme se jen procházeli a pro jistotu hádali, kdo bude pít mé pivo.
Nakonec jsme došli až na pláž na které nikdo v lednu nebyl. Asi velká zima na koupání. na ostrůvek jsme se samozřejmě taky nedostali, protože nám příliv zamezil pohyb na mostě a tímpádem jsme se mohli jen koukat a fotit a přemýšlet, zda má cenu čekat na odliv. (U mostu je takový „jízdní řád“ odlivů a přílivu, a tedy se dá plánovat příchod a odchod na ostrov) Bohužel nám teda v následujících 5 minutách odliv nenastal a další čekání jsme museli zavrhnout, protože nás čekala ještě cesta na letiště.
Vydali jsme se na další pěší cestičku směrem zpátky do města během které jsme dojídali nakoupené potraviny. Prošli jsme kolem poměrně krásného hřbitova s kostelem, nicméně nás přemohla lenost a tak jsme ještě využili celodenních jízdenek na MHD a svezli se (autobusem 41 směrem na Mayfield) až do centra (zastávka Queensferry’s Street). Tam jsme přesedli na tramvaj a odjeli směrem na letiště. A protože nám celodenní jízdenka neplatila až na letiště, tak jsme vystoupili právě na předposlední zastávce na Ingliston Park&Ride a zbytek došli pěšky.
Ještě nám zbyl čas projít se kolem památníku, ve formě stíhačky Spitfire z 2.sv. války. Památník je velice udržovaný, dokonce nemám pochyb, že by stíhačka s trochou vůle byla schopna i nastartovat (ne-li odletět). Po několika fotkách jsme se vydali k odletové hale a v DutyFree jsme doplnili zásoby alkoholu (na které nám zbyly peníze). A protože na některé whisky bychom potřebovali hypotéku, raději jsme se rozhodli, že už poletíme domů 🙂