Valentýnská procházka historickým Římem – den 2.

Druhý den měl přinést mnoho nachozených kilometrů, ale taky spoustu památek. Po doporučení domovníka jsme raději zavrhli možnost, že stihneme v jeden den úplně všechno (Řím i Vatikán). Změnili jsme směr trasy a vydali se hned z rána do fronty na Koloseum.

Po cestě jsme potkali další páreček volně létajících papoušků a velkou spoustu urputně vyhlížejících „nutičů“, kteří se nás snažili donutit koupit si vstupenky od nich za zhruba trojnásobek základní ceny. My jsme se ale nenechali a postavili jsme se na asi 45ti minutovou čekačku ve frontě na pokladnu.

Pak už jsme si užívali 2 patra volného pobytu uvnitř Kolosea, mačkání se s ostatními turisty a prakticky nemožnost udělat pěknou fotku bez lidí.

Po Koloseu nás čekaly vykopávky a prakticky celé centrum starého Říma. Bohužel starý Řím již neoplývá svou původní krásou a najdeme zde jen obří prostor pokrytý troskama, které jako jediné zbyly. Některé části uchvacují, některé se laickému oku zdají pořád stejné a opakující se.

Hned nad Forum Romanum se tyčí Palatino Hill, pahorek, kde byl prý Řím založen. Kdysi zde bylo spousta honosných budov, dneska už je to jen oblast archeologických vykopávek. V Římě se to dá říct skoro o každém místě. Dokonce jsme narazili i na oplocenou díru uprostřed silnice, kde nalezli Italové nějaké staré keramiky, tak tam teď nejezdí auta. Z Palatino Hill je ještě krásný výhled na Koloseum, které je ještě docela blízko.

Kolem poledne jsme zjistili, že jsme ještě nic z našeho plánu pořádně neobešli a už jsme měli půlden za sebou. Museli jsme pohnout. Rychle jsme se vyšplhali do kopce na náměstí s majestátním Marcem Aureliem na koni, za rohem jsme nakoukli na Romula a Rema s vlčicí a spěchali jsme po dlouhých schodech dál.

Ještěže je Péťa tak všímavá, protože bychom si jinak nevšimli budovy hned vedle nás, která je stejně jako skoro vše v Římě obří. Museum italských ozbrojených sil. To v sobě má několik placených expozic a krásný zpoplatněný výhled ze střechy. Když je pěkně, tak jde vidět na všechny strany – na Vatikán, zpátky na Koloseum atd. Neustále kolem nás kroužili racci a dožadovali se pozornosti, tak jsem si je alespoň fotil.

Po nejvíc obří budově, jakou Péta viděla jsme už opravdu museli spěchat pryč – teda dál. Jako další nás čekalo křižování nejslavnějších náměstí a fontán a míst v Římě, která se nacházejí na západním břehu Tibery. Jako první bylo na pořadu dne Piazza Navona. Dlouhé náměstí, kde jsme si na chvíli odpočinuli. Po celém dopoledním chození v troskách nám vyhládlo, tak bylo potřeba se posilnit jídlem i alkoholem k dalšímu putování. Nejzajímavější je prostřední Fontána čtyř řek. Ta je největší a znázorňuje Nil, Gangu, Dunaj a Rio de la Plata. Spolu se znázorněnými zvířaty a rostlinami patřící vždy ke kontinentu, kde je i zmíněná řeka zobrazuje kam až sahala papežská moc.

Asi 100 metrů na východ od náměstí byl záchod v Mekáči, a za dalších 100 metrů stejným směrem se dá dojit na Piazza della Rotonda. To není až tak známé, jako budova, která stojí na tomto náměstí. Do Pantheonu se dá vejít naštěstí bez vstupného, tak jsme se šli podívat, co v něm najdeme zajímavého. Nejzajímavějším je asi velký otvor ve stropě (má 9 metrů v průměru) a je jediným zdrojem světla uvnitř.

Dalších pár set metrů na východ a vstupujeme na Piazza di Trevi. Náměstíčko plné, ale úplně plné lidí, kteří se koukali, fotili, nebo svačili u nejznámější fontány, vystupující z budovy. Tady jsme udělali jen nejnutnější fotky a hurá pryč.

Poslední zastávka před poslední páteční zastávkou. Piazza di Spagna s fontánou ve tvaru napůl potopené lodi. Celé náměstí a schody vedoucí ke kostelu jsou španělské a to proto, že zde sídlila španělské velvyslanectví u Svatého stolce. Schody vedou vysoko, ač se to nezdá, mají takové 3 odpočívadla, kde se jednotlivé schody „potkávají“. Asi v polovině schodů jsme už nemohli a i když jsme si každý vybral jinou stranu, tak jsme se nakonec vždycky na odpočívadle shledali. Odmítli jsme celou řadu darovačů růží, za které chtěli zaplatit a sešli jsme zpátky dolů. (To jsme ještě netušili, že jsme si výšlap mohli odpustit)

Dnešní poslední povinná zastávka na Piazza del Popolo, což vlastně znamená Náměstí lidu. Po stranách ho zdobí 2 fontány a uprostřed opět anticko-římský obelisk (těch je v Římě požehnaně). Mezi těmi dvěma katedrálami lze koukat zpátky až k Muzeu italských ozbrojených sil. Celá ta dlouhá ulice byla vlastně přirovnána k Pařížské v Praze (tedy hodně drahá ulice). Nad náměstím byl ještě plácek, s pěkným výhledem směrem na Řím, tak jsme si vyšlapali další schody a akorát chytli západ sluníčka, kde jsme se nasvačili a načerpali energii na cestu zpátky. Pro cestu domů jsem nám vybral jinou trasu. Touto cestou jsme se opět ocitli nad Španělským náměstím (takže jsme opravdu ty schody nemuseli předtím šlapat nahoru a dolů)

Nakonec jsme ještě potkali velikou baziliku, před kterou byl „zase“ obelisk. Velikostí to bylo zajímavé, ale pro dnešek už toho bylo hodně. Tak jsme dokoupili na poslední chvíli snídani a vydali se do restaurace na večeři.

Během dne jsme byli ještě svědky nacvičeného výjezdu vládního vozidla. Péťa říká, že v něm seděl italský prezident, ale já viděl jen auta :-)) A Nakonec jsme si ještě pochutnali na opravdové pizze z opravdové pece v restauraci, kde nás vyhodili hned první den, protože „ještě“ neměli otevřeno v půl 6 večer.