Spaní u pláže nebyla asi úplně nejlepší volba, jelikož jak Italové začínají žít až k večeru, tak u pláže se to až do 2 do rána hemžilo mladými Siciliány, kteří byli docela hlasití a naše pokusy usnout byly dost obtížné a když už to vypadalo nadějně (asi ve 2 ráno), tak nás probudilo ťukání na okýnko a za okýnkem páni policisti, kterým se nejspíš nepozdávalo zaparkované auto, kde být nemělo. Po krátké noční diskuzi, že nás ruší v našem auto-hotelu nás nechali být a my mohli konečně dospat rána.
DEN ČTVRTÝ
Tento den jsme před několika dalšími horskými dny změnili a rozhodli jsme se jej strávit na pláži, kde jsme nocovali. Pláž nebyla z nejčistších, ale na opalování byla skvělá. Počasí nám malinko rozdovádělo moře, takže k lenošení a koupání v moři to přímo nebylo, ale alespoň jsme se zvládli spálit 🙂 K večeru jsme se nabalili, přes obchod nakoupili suroviny na další dny a vyrazili směrem na Area Attrezzata Campanito Sambughetti – turistický přístřešek, kde bychom mohli přenocovat. Co se ale neudálo, tato zahrada byla zamčená a za plotem, takže jsme museli dát zavděk opět našemu auto-hotelu poblíž této zahrady, protože hned vedle ní se nacházela naše turistická trasa.
DEN PÁTÝ
Tak jak je na Sicílii horko zhruba už od 10 ráno, tak vesměs všichni dělníci, pracovníci a další začínají se svou prací už kolem 4. hodiny ranní, takže jsme kolem auta měli dost rušno. My jsme se také chtěli vydat na cestu relativně brzo. Kolem 8. ráno jsme dosnídali a nabalili maximum vody co šlo. Neradi bychom skončili podobně jako v předchozích dnech 🙂
Cesta začala zprudka do kopce, k jezírku, kolem kterého bylo krásné posezení ve stínu. Našli jsme tam také funkční studánku, s ledovou vodou, takže jsme měli i místo na dočerpání zásob a také k lehké sprše po výletě. Pokračovali jsme chvíli lesem, chvíli kolem lesa, cestička nás vedla celou dobu. Počasí bylo teplé, bylo až dusno, takže se kolem nás ochomítali samí komáři a jiná havěť. Celých 23km jsme ušli docela v poklidu, občas jsme narazili na stádo ovcí, občas zase na stádo krav. Oběd jsme si dali ve stínu hlídkové věže, kde byla velice příjemná paní, která nám nabídla čerstvou vodu. Ve 4 odpoledne jsme dorazili zpátky k autu a po zmíněné sprše jsme se vydali k dalšímu místu na přespání a k dalšímu turistickému okruhu.
DEN ŠESTÝ
Druhý turistický den jsme měli naplánovaný spíše sestupem k jezerům než výškovým výšlapům, ale i tak jsme se nachodili. Tentokrát jsme ušli jen něco kolem 19,5km, za to jsme si užili nejen výstup k jakési observatoři nebo meteorologické stanici, pak sestup lesem, kde jsme kolem dokola viděli spoustu kouře, nejspíš z hořících částí lesa, až k jezerům, kde se už pohybovala spousta lidí. Od spodního jezera jsme pak museli vyšlapat zase zpátky k autu, nicméně přes skvěle vypadající jezírko, kde jsme se mohli i osvěžit ve studánce. Na konci naší cesty, když jsme se chystali na odjezd nás, nejspíš kvůli jídlu :-), navštívily malé prasátka. Naštěstí jsme si nic nevratného neprovedli 🙂 Večer jsme při hledání dalšího spacího místa narazili na krátkodobý konec světa. Takovou hustou mlhu, že nešlo vidět vůbec nic od 2 metrů dále, jsme raději vyměnili za místo kousek dále od začátku naší další cesty.
DEN SEDMÝ
Ráno už bylo o poznání lepší, slunečnější a na cestu bylo vidět 🙂 Opět jsme hutně posnídali, sbalili vody, kolik jsme unesli a vydali se do kopce, který ze začátku vedla po asfaltce a až po cca 7 km jsme se z cyklostezky odpojili a přešli na turistickou červenou. Cesta byla řekněme hodně na sluníčku. Chyběly stromy, stíny, ale naštěstí jsme už byli poučeni jak tím, vstávat dříve, tak mít dostatek vody – klidně i o dost více. Pronese se to, ale když Vám nadbývá voda, je to o poznání lepší, než když chybí 🙂
Cestou jsme se museli prodrat velkým stádem krav, přičemž některé nevypadaly, že nás rády vidí. Hlavně ti býci, kteří se zrovna hodlali pářit se svými družkami, ale co mohlo být o dost zajímavější, to byla toulavá liška, která nás nějakou dobu pronásledovala a tady víme, že to bylo stoprocentně kvůli jídla. Nemám samozřejmě nic proti zvířatům, rád jim podaruju cokoliv ze svého, když na to mají chuť, ale tuhle konkrétní jsme přímo neznali, a raději jsme se snažili držet dále, kdyby chtěla útočit. 😉
Protože jsme ve zprávách už pár dní věděli, že Etna trošku blbne, tak jsme pro jistotu ještě jeden den věnovali mezizastávce a rozhodli jsme se spát kousek za elkým příštavním městem Messina. Hledat takto navečer spací místo bylo dost zajímavé a to nejen proto, že do nás málem naboural Sicilan, který nejspíš netušil, že takhle večer někdo vůbec bude na cestách, ale taky proto, že ve městech to jde o poznání hůř než mimo civilizaci – ale povedlo se 🙂
DEN OSMÝ
Probudili jsme se v malé vesničce Cumia Inferiore, prakticky znázorňující horskou klasiku. Domečky na úpatí, prakticky bez většího obchodu, jen komunita a příjemné prostředí na krátkou procházku. Tentokrát nás čekalo jen něco přes 5 kilometrů. Chtěli jsme to pojmout jen rychle, když už tam jsme, tak ať z toho něco máme. Cesta nám docela šlapala až do chvíle, kdy naše turistická cesta zamířila z velké cesty do neprošlapaných končin. Z krátké 2,5 hodinové cesty se stala cesta asi 5 hodinová trasa plná dobrodružství, hledání té správné cesty, kleštění se zarostlým bodláčím a sluníčka. Alespoň jsme se nenudili a celý den jsme si náramně užili 🙂 Co jiného bychom taky měli dělat, že? 🙂
Těsně před návratem k autu jsme v krásné stíněné zimní zahradě našli studánku s čerstvou ledovou vodou a tak jsme neodolali a doplnili zásoby.
Teď už jen přesunout se k Etně a prospat se před náročným výstupem 🙂 Co bylo dál si můžete přečíst v poslední epizodě Sicilského putování 🙂