To takhle jednou bylo nedělní ráno 16.2.2020, my vstávali pozdě, venku bylo poměrně škaredě – zataženo a foukal vítr, teploměr ukazoval 2 stupně nad nulou. Co jiného lepšího nás mohlo napadnout, než že si někam vyjedeme za Prahu na výlet? 🙂
S ohledem na lehce pozdní hodinu výjezdu z Prahy (9:15) a moje doznívající nachlazení jsme zvolili trasu na vrcholek Lovoš. Výchozím bodem se stalo parkoviště u Penny v Lovosicích, kam jsme dojeli za cca 40 minut. V neděli dopoledne bylo toto veliké parkoviště téměř prázdné. O několik minut později jsme zjistili, že v Lovosicích bylo možností parkování spousta, dokonce se dá zdarma parkovat i na náměstí, a to o víkendech, svátcích a ve všední dny mimo standardní pracovní dobu.
Nejdříve jsme se šli podívat přes místní Václavské náměstí kolem zámku Lovosice a kostela sv. Václava na rozhlednu U Zámečku. Tato rozhledna je na břehu Labe a upřímně řečeno, bylo jsme celkem překvapení její (ne)velikostí. Nicméně jak se říká, co je malé, to je milé… 🙂
Z Václavského náměstí v Lovosicích až na Rozhlednu u Zámečku
Od rozhledny jsme se vrátili na Václavské náměstí a dále jsme pokračovali kolem městské knihovny. U kruhového objezdu (který je potřeba podejít podchodem) jsme se napojili na zelenou turistickou značku, která nás posléze měla doprovodit až na samotný vrcholek Lovoš.
První část cesty vedla městem mezi sídlišti, kolem několika samoobsluh s potravinami. Po chvíli však trasa odbočila a my začali stoupání na kopec, který bude pro tento den našim nejvyšším bodem. Úpatí kopce bylo posypáno mnoha rodinnými domky/chatami, takže jsme mohli klasicky komentovat, ve kterém domě by se nám líbilo bydlet a naopak který styl nás příliš neoslovil.. 🙂
Cesta ke kopci Lovoš
Pak jsme se však (konečně) rozloučili s asfaltovou cestou a zkratkou přes malé políčko dorazili mezi stromy Národní přírodní rezervace Lovoš. Tento les nás hned uchvátil jasně zelenými barvami, kterými hrály jak kmeny stromů, tak i samotná země. Zbarvení bylo dáno všudypřítomným mechem a vytvářelo tak po celou cestu až na samotný vrchol doslova zelenou pastvu pro oči.
Národní přírodní rezervace Lovoš
Již několik set metrů pod vrcholem nabízela cesta krásné výhledy jak na samotné město Lovoš, tak na daleké okolní kopce Českého středohoří.
Od rozcestníku Lovoš – pod vrcholem již vedla zpevněná cesta. Ani jsme nemrkli, a už jsme stáli před chatou na vrcholu Lovoš. Opět jsme se pokochali výhledy do kraji, dokonce bylo vidět až na zasněžené Krušné hory.
Vrchol Lovoš
Jelikož byl akorát čas oběda (půl 12), zavítali jsme rovnou do chaty, který na vrcholku stojí a kde nabízejí občerstvení. Chata je otevřena celoročně (aspoň jsme to tak pochopili, tedy kromě termínů dovolených provozovatelů). Při naši návštěvě bylo na výběr ze 3 jídel, a to 2 ks párků (35 Kč), klobása (60 Kč) a utopenci (35 Kč). Samozřejmě tam měli na výběr spousty tatranek apod. K pití měli na čepu pivo a pomerančovou limču. No pošmákli jsme si.. 🙂
Občerstvovačka jak má být – pivo a párek:-)
Nutno však podotknout, že v chatě bylo docela přetopeno a tak se nám pak příliš nechtělo vylézat ven, kde mezitím začalo poměrně foukat, brrr. Udělali jsme tedy poslední vrcholové selfíčko a po modré značce pádili z kopce dolů ve víře, že mezi stromy nad taková zima nebude.
Vyhlídkové místo na Lovošském kopci
Naše domněnka byla správná – po chvíli chůze lesem už nám bylo zase příjemně teplo a tak jsme zvesela pokračovali v naši cestě. Možná nás hřálo i vědomí, že už nás ten den nečeká žádný kopec a celou další cestu půjdeme buď z kopce, nebo po rovince 🙂
Další naši kratičkou zastávkou byla vyhlídka Panenské kameny, kde rostl docela zajímavě rozvětvený strom.
Kybička a vyhlídka Panenské kameny
Cesta dále vedla kolem Ranče pod Lovošem. Všude byl rovinný les, tentokrát pro změnu břízový.
Cesta ke zřícenině hradu Oparno
Naši poslední zastávkou byla zřícenina hradu Oparno, v jejímž středu byly celkem čtyři ohniště. Dole pod zříceninou pak byl zasypaný nějaký podzemní vchod či sklep.
Zřícenina hradu Oparno
Poté jsme pokračovali směrem dolů, minuli jsme vlakovou zastávku Oparno a došli jsme k Černému mlýnu. Tam měli majitelé udělaný poměrně velký výběh s domácími zvířátky – konkrétně kozami.
Po několika minutách, až jsme měli koukání na kozy dost, jsme vyrazili na poslední úsek naši cesty. Zlatá stezka sedmi hradů nás dovedla až zpět k břehům Labe. Proč se cesta jmenovala právě takto, jsme bohužel nezjistili. Asi jsme měli detailněji číst naučené cedule… 🙂 Naopak čeho jsme si všimli, tak toho, že jsme procházeli rozsáhlými vinicemi, které byly kolem nás na obou stranách Labe. Kolem řeky jsme po cyklostezce následně došli až zpět k našemu výchozímu bodu – parkovišti u Penny. Po celou cestu jsme mohli po své pravé straně pozorovat před pár hodinami zdolaný vrchol Lovoš.
Zlatá stezka sedmi hradů až k Labi a cyklostezkou s výhledem na zdolaný kopec
Celkem jsme za den ušli 17 km s celkovým výstupem 460 metrů (nutno podotknout, že téměř celé toto stoupání bylo v prvních 5 kilometrech). Cesta i s občerstvovací zastávkou nám zabrala nějakých 5,5 hodiny.